1 Corinthians 4
1 Nechť nás člověk takto považuje za Kristovy služebníky a správce Božích tajemství.
2 Na správcích se zde dále žádá, aby byl každý shledán věrným -
3 nuže, já to mám za nejmenší věc, abych byl vyšetřován od vás nebo od lidského dne. Ba ani sám sebe nevyšetřuji;
4 nejsem si ovšem sám o sobě ničeho vědom, ale tím nejsem ospravedlněn, ten přece, jenž mě vyšetřuje je Pán.
5 Nesuďte tudíž nic předčasně, než Pán přijde; on i skryté věci tmy osvětlí i záměry srdcí vyjeví a tehdy každému připadne pochvala od Boha.
6 Nuže, tyto věci jsem, bratři, v jejich použití přenesl sám na sebe a na Apollóa vzhledem k vám, abyste se na nás naučili tomu, co znamená ne[smýšlet] nad to, co je psáno, abyste se pro kohosi jeden proti druhému nenadouvali.
7 Kdopak tě činí něčím zvláštním? A co máš, co jsi nedostal? A jestliže jsi i dostal, co se chlubíš, jako bys nebyl dostal?
8 Již jste syti, již jste zbohatli, bez nás jste se ujali kralování - a kéž byste se jen byli kralování ujali, abychom se s vámi ujali kralování i my!
9 Myslím totiž, že nás, apoštoly, Bůh co poslední vystavil jako určené k smrti, protože jsme se stali divadlem světu, i andělům i lidem.
10 My pošetilci pro Krista, vy však prozíraví v Kristu, my slabí, vy však silní, vy slavní, my však bezectní -
11 až po nynější hodinu i hladovíme i žízníme i nahotu trpíme i pěstmi se do nás buší, i těkáme bez domova
12 a lopotíme se, pracujíce svýma vlastníma rukama; jsouce tupeni, žehnáme, jsouce pronásledováni, snášíme to,
13 když se nám spílá, snažně prosíme; stali jsme se jakoby pomyjemi světa, smetím všech, až do nynějška.
14 Tyto věci nepíši, bych vás hanobil, nýbrž vás napomínám jako své milované děti -
15 ano, byť jste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, přece ne mnoho otců, vždyť jsem vás v Kristu Ježíši skrze blahou zvěst zplodil já,
16 snažně vás tedy prosím, stávejte se mými napodobiteli.
17 Pro tuto příčinu jsem vám poslal Timothea, jenž je mé milované a věrné dítě v Pánu; ten vám připomene mé cesty, jaké jsou v Kristu, podle toho, jak všude, v každém shromáždění, vyučuji.
18 Někteří se však naduli, jako bych k vám nemínil přijít,
19 přijdu k vám však rychle, bude-li Pán chtít, a poznám ne řeč, nýbrž moc těch nadutců;
20 Boží království přece ne spočívá v řeči, nýbrž v moci.
21 Co chcete? Mám k vám přijít s prutem či s láskou a duchem tichosti?